Julia Saf Pro mé velmi netrpělivé čtenáře, tady je video z mého projevu na TEDx (změňte titulky na anglické):
Pokud jde o zbytek, přečtěte si prosím příběh o tom, jak jsem byl vybrán jako řečník na takové akci, jak jsem si vybral téma a jaké myšlenky a obavy jsem před přednáškou měl (nikdy byste to neuhádli!).
Ahoj!
Jmenuji se Julie a musím se k něčemu přiznat – mám strach z veřejného vystupování.
Jasně, jsem aktivní na Instagramu, Facebooku a Twitteru . Ale nahrát 10sekundové video není totéž jako přednést přednášku na TEDx, souhlasíte? Mimochodem, svůj YouTube kanál si kvůli tomu moc neudržuji – před kamerou se hrozně stydím a začnu mumlat něco nesouvislého.
Nejsem asociální ani nic podobného, rád vedu zajímavé a poutavé rozhovory s lidmi, ale mluvit na veřejnosti? Ne, děkuji!
Ptáte se mě, jak jsem se pak stal řečníkem na TEDx?
No, vidíš, byl to tajně můj sen (ale pšt).
Každý rok, když jsem viděl výzvu k účasti na přednáškách v mém rodném městě Jekatěrinburg (Rusko), představoval jsem si, jak skvělé by bylo mluvit o něčem důležitém z tamního pódia.
Ale termíny mi nikdy nevyhovovaly a já byla dokonce ráda, protože jsem měla výmluvu, proč se nemůžu přihlásit.
Ale tentokrát, když jsem si procházela Facebook, jsem narazila na novou výzvu k účasti na přednáškách a data byla přesně to, kdy jsem se měla vrátit domů!
Víte, jsem cestovatelská blogerka a domů jezdím jen zřídka, asi jednou za rok. Takže jsem se rozhodla, že tentokrát nemám žádné výmluvy a měla bych se přihlásit. Navíc pořád nebyla žádná záruka, že si nevyberou někoho jiného, že?
Jedna z organizátorek mi zavolala přes Skype (v té době jsem byla v Argentině), zdálo se, že se jí můj příběh a nápad líbily. Řekla mi, že se mi ozve, až probere mou přihlášku s ostatními organizátory.
Od té doby jsem o ní neslyšel a říkal jsem si – no, asi vybrali někoho jiného.
Už jsem se vrátil domů do Jekatěrinburgu a chystal se odjet do své další destinace, Paříže , když mi zavolal organizátor, aby se mě zeptal, jestli mám stále zájem být jedním z řečníků na TEDxu.
– Ehm, nevím… Kdy je ta akce?
– Je to za týden, 22. dubna .
– Aha, tak to nevyjde, mám letět do Paříže 20 .
– Už jste si koupili lístky?
– Vlastně ještě ne, chtěl jsem to udělat dnes večer (ano, jsem typický cestovatel na poslední chvíli).
– Můžete trochu změnit termíny?
– Ehm, možná…
– Skvělé, tak jste přihlášeni! Čekáme na vás zítra na zkoušce, prosím, buďte tam v 19 hodin!
Takhle to v podstatě dopadlo, žádné legrace. Mami, budu řečníkem na TEDx!
Počkejte, co? Budu řečníkem na TEDx? Ale ani nevím, o čem budu mluvit, co budu dělat?
Nemám ani jediný nápad, který by stálo za to šířit!
Upřímně řečeno, panikařila jsem, částečně proto, že jsem na to absolutně nebyla připravená, a částečně proto, že jsem se děsila veřejného vystupování.
První zkouška byla naprostý fiasko.
Lidé měli naplánované své přednášky, dokonce měli připravené i své prezentace…
Já? No, jen já. Měl jsem rychlý návrh svého projevu, co bych mohl stihnout za jeden den?
Tehdy jsem si myslel, že to bude o cestování. Něco o tom, jak je skvělé cestovat po světě a jak by to měl dělat každý, jak vám to otevírá mysl atd.
Vyšel jsem na pódium a řekl něco naprosto improvizovaného, o tom, jak je cestování dnes dostupné a jak by to měl dělat každý. Ale pro mě to byla opravdu ubohá mumlání a improvizace.
„Bože můj, to byl úplný propadák, nikdy nebudu řečníkem na TEDx,“ pomyslel jsem si, když jsem scházel z pódia.
Naštěstí organizátoři akce byli opravdu chápaví a vstřícní (díky moc, holky!). Věděli, že mám zajímavý příběh, jen jsem musela vyjádřit myšlenku přednášky a mít čas si ji pořádně připravit.
Když jsem se posadil na židli, jeden z řečníků mi zašeptal:
„Navštívil jsem pár zemí, cestování jsem nerad. Rád se rozvíjím v oboru, ve kterém pracuji – banky a investice.“
Raději postavím krásný dům pro svou rodinu, než abych utratila všechny peníze za cestování.“
Existují lidé, i když je to pro mě těžké uvěřit, kteří neradi cestují. Jak může člověk nemilovat cestování?!?
A to je v pořádku, je to můj koníček, ne jejich. Ale pro svou přednášku jsem hledal téma, které by se líbilo všem. Nejen cestovatelským fanatikům jako já. 🙂
A pak jsem si pomyslel/a – cestování je jako jíst koblihu.
Pokud ti to nechutná, nedokážu tě přesvědčit, že koblihy jsou chutné, ani kdybych o tom na pódiu přednesl skvělou přednášku. Prostě ti to nechutná. Tečka.
Mluvit o tom by bylo ztrátou času pro nás oba.
Ne, chtěl jsem oslovit srdce všech a navíc mým konečným cílem nebylo přimět lidi cestovat. Co to tedy bylo?
Možná bych měl/a promluvit o tom, jak se nevzdávat svých snů? O tom už něco vím!
Ale existuje spousta motivačních rozhovorů o tom, jak si plnit své sny. A všechny jsou skvělé! Jak můžu vyniknout?
V tomto případě jsem výjimečný/á, protože jsem jeden/jedna z nich! Narodil/a jsem se ve stejném městě, pravděpodobně jsem studoval/a na stejné univerzitě, měl/a jsem stejné příležitosti (nebo dokonce méně než někteří).
S úspěšným lifestylem z Miami se jen těžko ztotožníte, když žijete v průmyslovém městě uprostřed Ruska s jeho ruskými reáliemi. Rady těchto úspěšných řečníků nebudou slyšet tak dobře jako od někoho s podobnými dovednostmi a stejným zázemím.
A přesto se mi podařilo splnit si svůj zdánlivě nereálný sen. Budou se mnou naprosto souhlasit, protože jsem jedním z nich! Nedám jim šanci na výmluvy!
Nejsem žádný Tony Robins (ne, že bych proti němu něco měl, je to skvělý řečník, mnohem lepší než já). Ale v tomto případě mám výhodu, Tony – jsem jako oni! A ty – jsi idol, jsi něco, co je vnímáno jako nereálné a nedosažitelné.
Řeknu jim o důležitosti snů na vlastním příkladu. A doufám, že ti, kteří budou pozorně naslouchat, se motivují a uvěří ve svůj vlastní sen.
Jistě, nemusí to být cestování, může to být cokoli, o čem sní!
Jak skvělé by bylo, kdybych mohl motivovat byť jen jednoho člověka z publika, aby si splnil svůj sen?
Stojí za to pracovat ve dne v noci celý týden na přípravě mého projevu!
Svou práci jsem bral vážně a chodil jsem na soukromé lekce veřejného vystupování. Učitel mi opravoval strukturu řeči, řeč těla (úplně jsem na všechno zapomněl, když jsem se dostal na pódium). I když mám pocit, že to bylo během zkoušek lepší, bez těchto lekcí by můj projev byl nesouvislý.
Každopádně, tady je konečný výsledek mé přednášky:
Video je o těžkostech, kterými jsem si prošla, abych si splnila svůj sen o cestování po světě. Tehdy jsem byla malá naivní holčička, která se o něčem takovém ani neodvážila snít!
Věřte mi, není snadné ani přijít s myšlenkou cestovat po světě bez zastavení v prostředí, kde nikdo nic takového nikdy neudělal. Lidé jsou obecně negativně naladěni na „outsidery“, na lidi, kteří dělají něco jiného – podnikatele, umělce nebo blogery jako já…
Nicméně, krok za krokem jsem se dostal tam, kde jsem teď.
A pokud jsem to dokázal já, hádejte co – vy taky!
Zdá se, že se lidem můj projev líbil. Stála přede mnou fronta lidí, kteří mi chtěli klást otázky. Fotili se mnou a jeden kluk mě dokonce požádal o autogram!
Podívejte se na tento projev a dejte mi prosím vědět, co si o něm myslíte! Sdílejte ho i se svými přáteli!
Vaše zpětná vazba pro mě znamená celý svět!
Julie
Připnout na později:
Připnout na později:
